Dopis na rozloučenou

13. července 2009 v 16:35 | Paidalinka |  Různé texty...
Jediná...
Okouzlilas mě... Každý Tvůj pohled, tvé jemně modré oči, to vše mě mučí, když sleduješ někoho jiného. Tvoje drobné rtíky se při jménech jiných zachvívají a rozeznívá se jemný láskyplný hlas... ale při mém jméně tvrdnou a zdají se býti jako z kamene bez jediného citu.. Tvá líčka, slabě růžová se zardívají při pohledu na jiné a já se cítím prázdný... Tvé rysy jsou jemné.. okouzlující a dokonalé..


Zdáš se tak chladná... Jsi jako kra ledu, jež potopila Titanic, ale nyní klesám ke dnu já... Klesám tiše a s úsměvem a stále doufám, že přijdeš... doufám v naději a toužím slyšet Tvůj hlas šeptat... šeptat obyčejná slůvka jako mám tě ráda.. Řekni mi, abych plakal, já plakat budu.. řekneš - li mi směj se... najdu v sobě tolik síly kolik budu moct a budu se smát... Usměj se na mě a řekni třeba zabij.. a já zabiju.. protože za jediný Tvůj úsměv mi to stojí... vím, opakuji se, ale dal bych ti cokoli o co by sis řekla.... za pár minut i jen třeba vteřin s Tebou bych udělal první poslední.. žádné Tvé přání by nezůstalo nevyslyšeno...
Ještě teď si vzpomínám jaks na mě poprvé zavolala... hej ty... jak Tvé rty vytvořily jakýsi kroužek, když tvůj nádherný hlas zněl.... a mě se klepala kolena a v hloubi duše jsem měl pocit, že je naděje.... že Tě jednou budu objímat.... že budu ten kdo Ti bude nosit růže... zvát Tě do kina.. povídat si s Tebou o všem.... nedokážu Ti lhát... nejde mi to... a ani to nechci...
Jsi mé všechno a já jsem Tvé nic....
Topím se v slzách, slyším jak déšť buší do okna koupelny a vím, že jsou to mé poslední okamžiky. Chci jen abys to věděla. V mém srdci byla, jsi a budeš navždy jediná...
Miluji Tě


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama